Vítězslav Hálek /1835-1874/

• narodil se v Dolínku u Mělníka, kde jeho rodiče měli najatý hostinec
• vyrůstal na různých místech Mělnicka
• od roku 1847 studoval na akademickém gymnáziu v Praze, po maturitě na pražské filozofické fakultě – studia však nedokončil – věnoval se pouze literatuře a žurnalistice
• už jako student otiskoval verše v časopisech
• koncem 50.let 19.století se stal nejoblíbenějším z mladých českých básníků
• 1861- do své smrti byl členem redakce Národních listů, kam psal fejetony, literární a divadelní kritiky, cestopisné obrázky apod.
• bojoval za demokratická práva českého národa, za jeho vytržení z německého vlivu, za slovanskou orientaci celého našeho národního života
• sám se snažil poznat svět Slovanů – cesty na Slovensko, do Polska, k Lužickým Srbům, navštívil Cařihrad a řecké ostrovy – své cestovní zážitky popsal v řadě fejetonů
• Hálek prožíval šťastné manželství s Dorotkou Horáčkovou, dcerou zámožného pražského advokáta, v jehož domě působil nějaký čas jako domácí učitel
• i když žil trvale v Praze, vždy zůstal spjatý s českým venkovem a s přírodou, kde nacházel hlavní podněty a témata svých básnických i prozaických prací
• po cestě do Krkonoš r. 1874 onemocněl zánětem pohrudnice a zakrátko zemřel – na vrcholu životních i uměleckých sil – ve věku 39 let

Tvorba:

I. Poezie

Zpočátku uveřejňuje své básně v časopisu Lumír /1854:balada Nekřtěncova dušička/

Později vydává povídky ovlivněné tvorbou G.G.Byrona např.:

básnické povídky:

Alfred /1858/
Krásná Lejla /1859/
Mejrima a Husejn /1859/
Černý prapor /1867/
Dědicové Bílé hory /1869 /

Těmito povídkami inspirovanými Byronem a Máchou a jinými romantiky chtěl dát české literatuře nadnárodní význam, chtěl vymanit naši poezii z úzkých národních tradic

Lyrická sbírka: Večerní písně /1859/

• vznikly jako ohlas šťastné lásky mladého básníka k Dorotce Horáčkové – Hálek v nich vyzpíval celé své citové opojení
• láska je pro něj očistný zdroj lidského života, největší dar – spolu s poezií
• v řadě básní nacházíme i výraz básníkovy touhy po harmonizaci lidských vztahů vůbec - jedině přilnutím k přírodě vyřeší lidstvo problémy
• v některých básních vyjadřuje své přesvědčení o odpovědném postavení českého básníka - tato část Večerních písní inspirovala B. Smetanu, který pět z nich zhudebnil – nejznámější: Nekamenujte proroky, Kdo v zlaté struny zahrát zná

lyrická sbírka: V přírodě /1874/

• inspirovaná zážitky z rodného Mělnicka
• příroda je zdrojem veškeré poezie, je příkladem pro člověka a celou společnost

básnická kniha: Pohádky z naší vesnice /1874/

• vydaná nedlouho po autorově smrti
• epika, vykreslil pestrý obraz českého venkova před rokem 1848 – nejpravdivější a umělecky nejpřesvědčivější

Hálkovy verše byly velmi oblíbené pro svůj písňový tón, pravidelný rytmus, čtenáři si je snadno zapamatovali, rychle pronikaly do širokých vrstev

II. Próza

• novely, povídky
• náměty často hledá v pražském prostředí: Kterak se pan Suchý rozhněval na svět, Mladá vdova a starý mládenec, První láska
• satirické obrázky měšťáckého „vlastenectví“, snobismu, kulturní omezenosti

Hálkův prozaický talent se však více projevil v povídkách z rodného Mělnicka a venkovského okolí pražského.

Muzikantská Liduška/1861/

• povídka o lásce Lidušky Staňkové a muzikanta Toníka – všichni si mysleli, že se vezmou, ale o Lidušku se začal ucházet mladý Krejza – jednal s jejím otcem a dosáhl toho, že mu ji přislíbil, neboť se domníval, že Krejza je bohatý. Liduška Krejzu nechtěla. V den svatby šla s Krejzou do kostela, a když to Toník uviděl, myslel si, že má Liduška Krejzu ráda a utekl z kostela. Liduška řekla knězi, že si Krejzu bere z donucení a že dala slib jinému. Volala Toníka, aby se s ní šel nechat oddat, ale ten tam nebyl. Odešel do města a dal se na vojnu. Liduška se z žalu pomátla. Domů se už nevrátila. Toulala se po okolních vsích, hledala Toníka na muzikách – muzikantská Liduška. Rodiče byli nešťastni, Krejza přišel na mizinu – chtěl Lidušku kvůli věnu, Toník se už do vsi nikdy nevrátil.

K nejlepším Hálkovým povídkám patří:

Náš dědeček /1863/
Na statku a v chaloupce /1871/
Na vejminku /1873/
Pod pustým kopcem /1874/
Študent Kvoch /1874/
Poldík rumař /1873/

III. Drama

Záviš z Falkenštejna /1860/

Král Vukašín /1862/

• drama s námětem ze srbských dějin – 1862 – zahajovací představení Prozatímního divadla