Klasicismus, preromantismus, osvícenství

Klasicismus

• 2.pol. 17.st. a 18.st.
• vzniká ve Francii – Francie byla absolutistickým státem se silnou ústřední vládou – jednotný ráz je vtiskován nejen společenskému životu, ale i umění
• název vznikl ze slova classicus – vynikající, vzorový, dokonalý – vzor dokonalosti viděli v antice
• svého vrcholu dosáhl klasicismus ve Francii Ludvíka XVI., ale brzy se rozšířil i do ostatních evropských zemí – módním jazykem se stala francouzština
• na začátku 19.st. přešel v tzv. empír
• souvisí s racionalistickou filozofií – René Descartes – proslulou  větou „Myslím, tedy jsem“ vyjádřil názor, že jediným pevným bodem, o němž nelze pochybovat, je představa sebe samého jako myslící bytosti. Proslul rovněž větou „O všem se má pochybovat“. Racionalisté věřili, že rozumem dosáhnou poznání, které bude průkazné a obecně platné.

Hlavní rysy klasicismu:

• reakce na baroko, střídmost, rozumová kázeň, pravda
• vyrovnanost
• podřízenost soukromých  cílů  veřejným úkolům – proto se představitelé
• neobracejí k intimní oblasti, ale zobrazují charakterové vlastnosti hrdinů
• umělecké dokonalosti mělo být dosaženo pevně stanovenými
• estetickými pravidly a předpisy – Pravidla klasicistické poezie
• zveršoval Nicolas Boileau /bualo/
• vzniká – literatura nízká – určená nižším vrstvám – v ní směly
• vystupovat lidové postavy- komedie, bajka, satira
• literatura vysoká – tragédie ze života vyšších vrstev, óda, epos

Klasicismus se projevoval i v architektuře – budovy měly zpravidla obdélníkový půdorys, přísným pravidlům byly podřizovány i parky a zahrady – jejich půdorys byl geometricky přesný, souměrný, keře a stromy byly sestřihovány do geometrických obrazců /tzv. francouzský park/.
Sochařství se navrací k neosobní kráse antických vzorů /např. sochy italského sochaře Antonia Canovy Amor a Psyché/.
V malířství jsou nejoblíbenějšími náměty historické, ale i dobové – portréty krajiny s architektonickým pozadím – důraz je kladen na kresbu.

Literatura

Převažují tyto žánry: v poezii didaktická a popisná báseň, v próze moralistní vyprávění, esej a úvaha, v dramatu veršovaná tragédie. Příznačný byl vznik literárních salónů, v nichž se diskutovalo o umění a hodnotila se literární díla.

Francie

Nejvýznamnějšími díly byla dramata.

Pierre Corneille /pjer kornej/   /1606-1684/

• je považován za tvůrce moderní tragédie
• hrdiny jeho děl jsou svobodní a silní lidé
• největší ohlas měla jeho tragédie Cid,v níž rozvíjí drama lásky a cti – láska Ximény a dona Rodriga má být završena sňatkem. Ximénin otec však urazí Rodrigova otce a Rodrigo mstí otcovu pohaněnou čest. V souboji hraběte zabije. Xiména žádá Rodrigovu hlavu, podřizujíc  lásku vůli a požadavku rodové cti. Rodrigo vybojuje Španělsku důležité vítězství nad Maury a získává čestný přídomek Cid /pán/ i panovníkovu přízeň za své zásluhy o stát. Xiména trvá na potrestání. Rozhodne souboj, v němž její zájmy hájí don Sanchez. Vítěz souboje získá podle králova rozhodnutí Ximénu. Don Sanchez přichází Ximéně oznámit Rodrigovo vítězství. Xiména, mylně předpokládajíc Rodrigovu smrt, se vyznává ze své lásky. Král rozhodně, že po ročním odkladu, kdy bude Xiména oplakávat otcovu smrt a Rodrigo vytáhne do boje za zájmy Španělska, budou sezdáni.  

Jean Racine /žán  rasin/  /1639-1699/

• vytvořil psychologickou tragédii
• náměty čerpal z antiky, ale jeho postavy byly soudobé
• jeho vrcholným dílem je tragédie Faidra, jejíž titulní postavou je žena rozdíraná zločinnou láskou k nevlastnímu synovi – Faidra je žena athénského krále Thesea. Dlouho potlačuje lásku ke svému nevlastnímu synovi. Svůj cit projevuje, až když se domnívá, že král zemřel v cizině. On k ní zůstává chladný, ona mu nabízí spoluúčast na vládě. Theseus se však vrátí z ciziny a Hippolita obviní z pokusu o zneuctění matky. Král ho vyžene ze země. Vyzývá bohy, aby potrestali ten zločin. Faidra vypije jed a před smrtí  přizná svou vinu.

Moliere / molijér/  Jean Baptiste Poquelin /pokelen/  /1622-1673/

• nejvýznamnější autor klasicistních komedií
• jeho hry se dodnes hrají na světových jevištích
• celý život zasvětil divadlu – jako autor, herec, režisér a později i jako ředitel královského divadla v Paříži, na jevišti také zemřel
• měl neustále nepříjemnosti s církví a spoustu nepřátel u královského dvora
• napsal 33 komedií – jejich náměty jsou různé – postavení žen ve společnosti a v rodině, chorobná lakota, pokrytectví, přetvářka, snahy měšťanů po napodobení šlechty

O jeho životě vypráví kniha Michaila Bulgakova: Život pana Moliéra.

Jeho otec byl královským čalouníkem, v deseti letech mu zemřela maminka a otec se znovu oženil. Jeana začal navštěvovat dědeček /otec maminky/. Často ho vodil do divadla a probudil v něm lásku k divadlu. V patnácti letech Jean tatínkovi oznámil, že nechce být čalouníkem, ale že chce studovat. Dědeček se za něj přimluvil. Studoval na pařížské clermontské koleji. I po pětiletém studiu u něj přetrvala láska k divadlu. Zamiloval se do Madelaine Béjartové /její rodina se věnovala divadelnictví/.

Společně s dalšími mladými nadšenými herci založili v roce 1643 divadelní společnost. V tu dobu si Jean začal říkat Moliér /neví se proč/ . Divadlo nemělo úspěch a v roce 1645 se rozpadlo. Moliér, Madelaine a skupina dalších mladých herců odcházejí z Paříže a stávají se kočovnými herci. Zanedlouho jejich divadlo dosahuje úspěchů – přišli do něj noví herci /mezi nimi dvě ženy, kterým Madelaine musela přenechat hlavní role/, navíc se Moliér do jedné z nich Teresy Markýzy zamiloval – byl jí však odmítnut. K Madelaine se už nevrátil. Po neúspěšném vztahu k Terese  začal nový románek s druhou herečkou paní de Brieovou .

Roku 1662 se oženil s dvacetiletou Armandou Béjartovou, která od deseti let doprovázela jejich společnost. Jsou dohady o rodičích této dívky, která byla zřejmě Madelaininou dcerou, a dokonce v některých pramenech se objevuje i možnost, že byla dcerou Moliéra. Štěstí manželů netrvalo dlouho – Moliér svou mladou ženu miloval, ale ona mu jeho lásku příliš neopětovala. Roku 1664 se jim narodil syn, francouzský král svolil stát se kmotrem dítěte – chlapec byl pokřtěn Ludvík.

V té době se konaly tzv. versailleské divadelní slavnosti. Moliér napsal v šibeničním termínu hru Princezna z Elidy – v roli princezny vystoupila jeho žena Armanda. Její herecký výkon všechny překvapil – dvořila se jí spousta mladých krásných mužů .Šestý den slavnosti předvedl Moliér obecenstvu hru Tartuffe /Pokrytec, Svatoušek/ - vykreslení podvodníka se vším všudy, lháře, donašeče, svůdce cizích žen. Představení se zúčastnil král, královna /přísně nábožensky založená žena/ a velký počet dvořanů – komedie Tartuffe začala za všeobecného nadšení, ale ke konci 3.dějství obecenstvo nevědělo, co si o ní má myslet – Moliér pronikl do zakázané sféry – hra se posmívala náboženství a zbožnosti. Hra byla zakázána, ale byla po celé Francii tajně opisována. Později byla hrána a přinesla Moliérovi největší zisk.

Tartuffe

• Tartuffe se nastěhoval do rodiny měšťana Orgona a způsobuje tam konflikty.Boháč Orgon a jeho matka v něm vidí vzor čestnosti a zbožnosti, slepě mu  věří, neprokouknou, že je pokrytec – zavádí v rodině přísná pravidla, která sám nedodržuje. Maří sňatek dcery Marianny s Valérem – Orgon chce mít Tartuffa za zetě. Všichni si uvědomí, že je třeba poskytnout důkaz o jeho pokrytectví – díky Orgonově manželce Elmíře se to podaří. Orgon, ukrytý pod stolem, vyslechne Tartuffovy milostné návrhy určené jeho ženě, které mu konečně odhalují pravdu. Orgon je už na Tartuffovi závislý / odkázal mu majetek/. Nakonec vše dobře dopadne, na Orgonovu stranu se postaví sám král.

Výpisky:

„ Ne před zlým jazykem nechrání žádný štít, a tak je lepší ho nechat klevetit. Na svoji morálku si musíme dbát sami - a všechny pomluvy, ty nechme pomluvami.“

K vrcholům jeho tvorby patří i komedie Lakomec s nesmrtelnou postavou Harpagona /arpagona/ - bohatého lichváře, který krutě omezuje své děti i služebnictvo. I když je mu už 60 let,chce se oženit s mladičkou Mariannou, kterou však miluje jeho syn Kleantes / toho chce oženit s bohatou vdovou, zatímco svou dceru zamýšlí provdat bez věna za stárnoucího boháče Anselma – Eliška má však ráda správce Valéra/. Valér se snaží Harpagonovi zalíbit /slouží bez nároků na mzdu, podlézá mu/. Změnu Harpagonova postoje způsobuje až ztráta 30 000zlatých dukátů /intrika/. Výměnou za ně se Harpagon vzdává Marianny. Když se ukáže, že Marianna a Valér jsou Anselmovými dětmi, souhlasí s jejich svatbou s Kleantem a Eliškou.

Zdravý nemocný

• hra o hypochondrovi Arganovi, který si zve do svého domu spoustu lékařů, utrácí spoustu peněz za léčení, chce provdat svoji dceru za jednoho z lékařů Tomáše Diafoira, /Diafoirus je průjem/, synovce svého lékaře Purgona /projímadlo/, ale ona ho nechce – miluje Kleanta, docházejícího do domu v převleku učitele hudby. Situaci pomáhá řešit služka Antoinetta, která se převlékne za lékaře a zpochybňuje kvality Purgonovy léčby. Ve hře je spousta humorných prvků – jména  pan Fleurant /čmuchal/, notář Bennefoi /podšívka/… Služka coby převlečený lékař diagnostikuje nemoc jako třinácterník, předepisuje vše, co má Argan rád, doporučuje, ať si nechá uříznout ruku – bere sílu druhé ruce, vypíchnout oko… Chce ukázat Arganovi absurdnost řady zákroků.

Moliér byl nemocen /kašlal krev/, ale lékaři mu neuměli pomoci, proto v jeho hrách vystupovali jako ziskuchtiví, zkostnatělí, zaostalí.

Citát:

„Ach, pyšní doktoři,
váš um je jenom zdání,
jste směšní se svou latinou,
nevyléčíte mi tu nemoc nevinnou,
mě sužující bez ustání.“

Z lékařského prostředí byla rovněž hra Láska lékařem – po jejím uvedení se urazila celá lékařská fakulta – vystupovali v ní čtyři lékaři a všichni byli šarlatáni.

V době uvedení hry Zdravý nemocný byl již Moliér ve špatném zdravotním stavu, ale do poslední chvíle hrál. Znepřátelil si lékaře – když umíral, žádný k němu nechtěl jít. Nechtěli ho ani pohřbít do posvěcené země.

Další hry: Škola žen, Misantrop…

Itálie

Protipólem vznešené klasicistní tragédie byla italská komedie tzv. commedia dell‘arte, oblíbená především u lidového publika. Vznikla již ve 2.polovině 16.století. Herci měli k dispozici jen stručný scénář s dějovou kostrou a sami si vytvářeli dialogy.  Postavy byly ustálené: Pantalone-bohatý obchodník, sluhové Brighella, Scappino a Arlecchio /Harlekýn, služka Colombína.

Carlo Goldoni /karlo goldony/ 1707-1793/

• autor komedií s charakteristikami soudobého měšťanského světa.

Sluha dvou pánů - hra o třechjednáních

• V domě benátského kupce Pantalona, kde oslavují zasnoubení jeho dcery Clarice se synem Dottore Lombardiho  Silviem, se objeví předchozí snoubenec Federigo, lépe řečeno jeho sestra Beatrice, která hledá v mužském přestrojení svého milého. Příchod „Federiga“, který měl být dávno mrtev, námluvy překazí, neboť dané slovo nelze zrušit navzdory tomu, že Clarice touží po Silviovi. Ten se chce s nenadálým sokem bít. Beatricin stále hladový sluha Truffaldino přijímá místo ještě u jednoho pána - shodou okolnostíu Florinda, jenž je nejen hledaným milým, ale taky podezřelým z vraždy Federiga. Nutnost vyhovět oběma pánům, a přitom se neprozradit, vede Truffaldina k mnoha ztřeštěným skutkům. Slouží jak může, ale odměny se mu nedostává. A protože také téměř všechno splete /zamění dopisy, peníze, šaty .../, dovídají se oba milenci o přítomnosti toho druhého. Po mnoha peripetiích se složitou zápletku podaří rozplést a tři páry se mohou políbit - nevinný Florindo a Beatrice, Silvio a Clarice, Truffaldino a Clarisina služka Smeraldina.
• Hra byla uváděna v ND, roli Truffaldina hrál Miroslav Donutil.

Za nejlepší komedii tohoto autora je považována hra Poprask na laguně s žárlivou mileneckou dvojicí z lidového rybářského prostředí.

Osvícenství /18.století/

• v  západní Evropě 18.stol. – zejména v Anglii a ve Francii – se začala vytvářet nová  politická a  společenská ideologie, která vyhovovala potřebám měšťanstva - označujeme ji jako osvícenství
• rozvíjela se technika, přírodní vědy, a proto stoupenci tohoto názoru prosazují svobodu vědeckého bádání / na úkor autority náboženství i feudalismu/
• pro osvícenství je charakteristický racionalismus /kult rozumu/ , víra v neustálý pokrok, optimismus, zkušenost
• osvícenství bylo zaměřeno proti pověrám, předsudkům
• volá po zrovnoprávnění všech občanů

Osvícenská doba podnítila neobyčejný rozmach vědy a kultury. Osvícenský panovník i šlechta dávali podněty k zakládání učených společností, knihoven, muzeí a vědeckých sbírek, věda postupně nahradila náboženství. Osvícenství mělo však i své nedostatky: mechanický výklad veškerého dění, nedostatek smyslu pro tradici apod.

Literatura

Francie

Charles Louis Montesquieu / šárl lúj monteskijé/ 1689-1755/

• autor rozpravy Duch zákonů, v níž osvětloval vznik zákonů a státních zřízení z přirozených příčin
• Perské listy – satira, která kritizuje společenské a politické poměry současnosti

 Voltaire /voltér/ 1694-1778/

• vlastním jménem Francois Marie Arouet /fransua marí aruet/ 1694-1778/
• je považován za nejvýznamnějšího představitele osvícenství, byl obávaným protivníkem  ve společenských a náboženských sporech, vytvořil žánr tzv. filozofické povídky, jeho povídky měly ostré politické zaměření, útočil na lidskou hloupost, zaostalost, nesnášenlivost /Candide nebo Optimismus/. Voltairův humanismus vychází z přesvědčení o rovnosti všech lidí.

Denis Diderot /deny dydero/ 1713-1784/

• byl vůdčím duchem naučného slovníku Encyklopedie aneb Racionální slovník věd, umění a řemesel, který obsahoval soubor znalostí ze současné vědy, umění a techniky - do tohoto slovníku přispěli i všichni další významní myslitelé 18.století /Voltaire, Rousseau /

Jeptiška

• román
• příběh Zuzany Simoninové, která je proti své vůli přinucena pro svůj nemanželský původ stát se jeptiškou, aby nemohla ohrozit majetkové nároky vlastních dcer advokáta Simonina. Prožije v klášteře všechny strasti údělu řeholnice: dobrota představené matky de Moni ji přivede ke složení řeholnického slibu, zakusí i sadistickou krutost její nástupkyně  Kristýny, i vášeň, zešílení a smrt lesbické představené v jiném klášteře.Nakonec uprchne a hledá přijatelné zaměstnání

Jakub Fatalista a jeho pán

• román
• zdánlivě bezcílné putování Jakuba a jeho pána, při němž Jakub vypráví /a nedovypráví/ historii svých lásek a pán nevědomky stíhá podvodníka, jemuž se pomstí, vytváří rámec pro různé příběhy – studie pařížských i venkovských mravů, filozofické diskuse, autorovy úvahy, rozmluvy se čtenářem, rámcující příběh zůstává neukončen a čtenář je autorem vyzván, aby v něm po libosti pokračoval

Výpisky:

„Jak se setkali? Náhodou, jako všichni lidé. Jak se jmenovali? Co vám na tom záleží? Odkud přicházeli? Z nejbližší osady. Kam šli? Cožpak víme, kam jdeme?“

Odraz v literatuře zaznamenal i tzv. libertinismus /volnost názorů a mravů/ - např. román Nebezpečné známosti, kritizující mravy francouzské společnosti od Pierra A.F.Ch.de Laclose nebo dílo markýze de Sade /odtud sadismus/.

Anglie

V Anglii vzniká dobrodružný román.

Daniel Defoe /1660-1731/

• proslavil se především románem Robinson Crusoe o osudech ztroskotance na pustém ostrově

Henry Fielding /1707-1754/

• autor známého románu Tom Jones, který zachycoval pestré osudy mladíka, jenž byl jako dítě podstrčen do šlechtické rodiny
• Fieldingova prozaická tvorba bývá označována jako „romány silnice a hospody“.

Jonathan Swift /1667-1745/

• vytvořil filozofický román s ostrým satirickým zabarvením Gulliverovy cesty

Rusko

V Rusku zosobnil osvícenský klasicismus Michail Vasiljevič Lomonosov /1711-1765/ - reformátor spisovného jazyka a verše a zakladatel moskevské univerzity.

Preromantismus /2.pol.18.stol./

• vzniká jako reakce na schématický klasicismus i na chladné rozumářské osvícenství
• vytváří ho především měšťanstvo jako nastupující třída a důraz klade na citové hodnoty prostého nezkaženého člověka v literatuře mělo toto hnutí vedle názvu preromantismus i označení sentimentalismus zdůrazňuje cit a vášeň, za silný zdroj inspirace je považována lidová poezie, rozvíjí se vztah k přírodě, fantazii, dávnověku. Častými preromantickými motivy jsou jezera, hřbitovy, noční motivy, trosky hradů, měsíční svit, symbol mnicha, poustevníka, vězně nebo poutníka
• časově se období preromantismu shoduje s obdobím osvícenství a s národním obrozením řady evropských národů. 

Francie

Francois René de Chateaubriand /fransua rené d‘šatobrian/ 1768-1848/

• vrací se ke středověku, k náboženským mýtům i do exotické přírody
• povídka Atala líčí tragický příběh lásky indiána a křesťanské dívky Ataly

Jean Jacques Rousseau /žán žak rusó/ 1712-1778/

• svým dílem a myšlenkami ovlivnil evropskou kulturu téměř na sto let
• vycházel z předpokladu,že lidská povaha je dobrá, není-li zkažena civilizací
• žádal proto návrat k přírodě
• pedagogický román Emil čili o výchově

Antoine- Francois Prévost /abbé Prévost/ 1697-1763/

• román Manon Lescaut odhaluje peníze jako osudovou protisílu lásky

Německo

Gotthold Eprhraim Lessing /1729-1781/

• kritik, básník, dramatik, tvůrce německého měšťanského dramatu – Moudrý Nathan

Johann Gottfried Herder /1744-1803/

• Myšlenky k filozofii dějin lidstva – dospěl k názoru, že lidstvo směřuje k humanitě, významnou budoucnost předpovídal Slovanům

Johann Wolfgang Goethe /1749-1832/

• básník, prozaik, dramatik, filozof, představitel hnutí za tvůrčí svobodu Sturm und Drang /Bouře a vzdor/
• Narodil se ve Frankfurtu nad Mohanem v měšťanské rodině. Vystudoval práva a krátce potom působil jako právník ve Wetzleru, potom jako státní úředník /ministr/. Mnoho cestoval a také tyto cesty měly vliv na rozvoj jeho osobnosti.
• Společně se Schillerem vytvořil ve Výmaru středisko pokrokové německé kultury.
• Měl také vztah k Čechám, zajížděl do západočeských lázní a dopisoval si s předními českými obrozenskými vědci /Dobrovským/.
• Uměleckým vyjádřením myšlenek hnutí Sturm und Drang byla např.  báseň Prométheus, veršované drama Goetz von Berlichingen nebo román Utrpení mladého Werthera.

Utrpení mladého Werthera

• román psaný formou dopisů a deníkových záznamů
• jedna z nejproslulejších literárních událostí 18.stol.
• ústředním motivem je neúspěch mladého muže jednak v lásce k Lottě, snoubence a později ženě jeho přítele Alberta Kestnera, jednak v úsilí o seberealizaci v zaměsnání a společenském životě první část /květen – září 1771/ končí Wertherovým útěkem z Lottina městečka Walheimu
• druhá část /říjen 1771 – prosinec 1772/ začíná záznamem hrdinových zkušeností z pobytu na novém působišti na velvyslanectví, pokračuje líčením návratu k Lottě a končí jeho sebevraždou
• román měl autobiografické pozadí – Goethova soudní praxe ve Wetzlaru a jeho přátelství s Charlottou Buffovou, snoubenkou Alberta Ketznera a jeho vztah k šestnáctileté Maximilianě Larocheové, která se později provdala za frankfurtského obchodníka
• předlohou dějového vyústění byla sebevražda Goethova kolegy – mladého právníka pistolí vypůjčenou od Kestnera
• román měl velký ohlas, vyvolal tzv. Wertherovskou horečku a celou vlnu sebevražd, zasáhl i do evropské módy – modrý frak, žlutá vesta a holínky…

Vrcholem Goethovy tvorby je dvoudílná veršovaná tragédie Faust.

Faust

• za námět si vybral starou pověst, podle které učený doktor Faust zaprodal svou duši ďáblu a na Mefistofelovi na oplátku vyžadoval služby, které by vedly k jeho uspokojení. Je mu navráceno mládí, studentské pitky, je pokoušen láskou k Markétce, stává se favoritem na císařském dvoře apod. Po strastiplné cestě hledání nachází doktor Faust uspokojení v uskutečnění vidiny země, na které by žili svobodní lidé a ve službě jedince celku. Jeho duši zachraňuje ušlechtilý záměr pomáhat lidem, v němž nachází smysl svého života.

Fridrich Schiller /1759-1805/

• autor lyrické básně Óda na radost, dramat Loupežníci , Valdštejn, Úklady a láska

Tisknout