Středověk– charakteristika, středověká evropská literatura

Období středověku bývá obvykle vymezováno pádem říše západořímské /476/ a na konci objevením Ameriky /1492/. Tato doba se dá označit dobou dalekých cest, zámořských objevů a dobývání nových světů.

Středověk v Evropě je výrazně poznamenán nadvládou teologie, obzvláště křesťanství. Křesťanství pěstovalo v člověku přesvědčení o závislosti na boží vůli, smysl života spatřovalo ve vztahu člověka k Bohu a lidský život chápalo jako přípravu na život posmrtný. Literatura zpočátku sloužila křesťanství a teprve postupně do ní pronikaly světské prvky. Ve středověku se rozvíjí feudalismus. Symbolem feudální moci se ve středověku stávají opevněné hrady. Okolo každého hradu se rozkládalo panství, v němž byly dva druhy pozemků – jednak pozemky ve vlastnictví pána, jednak pozemky, které pán pronajímal vesničanům. Královská moc byla oslabena ve prospěch feudálů, kteří měli právo vybírat daně, razit mince, povolávat do vojska, soudit, donucovat ke službě či trestat. Asi 20% vesničanů tvořili nevolníci – lidé patřící vrchnosti a nemající žádná práva. Děti byly brzy po narození křtěny. Chlapci ze šlechtických rodů zůstávali v mateřské péči 7 let, pak se začalo s jejich výchovou /byla velmi různá – např. mezi feudály 13.století byli lidé negramotní i velmi vzdělaní, častá byla výchova k válečnému řemeslu/. Dívky zůstávaly na rodném hradě až do sňatku / učily se číst, počítat, tkát, zpívat a vést domácnost/.

Slavné byly ve středověku zejména dvory v jižní Francii – odtud také pocházejí první trubadúři – jejich díla souvisejí s tzv. dvorskou lyrikou – druh tvorby, pro kterou je typické pojetí lásky jako služby milované, ale už provdané paní / v prostředí šlechtických dvorů vznikala totiž tato tvorba na objednávku feudálních pánů/. Často se v ní objevovaly motivy neopětovaného milostného citu,nevyslyšené touhy a smutku muže.

Trubadúři:

• Bernartz de Ventadorn / bernár de vantadór/ - 12. st.
• Raimbautz de Vaqueiras / rembo de vakira / - 12. st.

Dvorští básníci byli také hudebníky – svá díla zpívali za doprovodu strunných nástrojů – violy nebo loutny. Významným hudebním novátorem byl Guido z Arezza /990-1033/, který vynalezl způsob, jak přesně zaznamenat relativní výšku tónů: do notové osnovy se čtyřmi linkami zasadil šest not, které pojmenoval do, re, mi, fa, sol, la podle šesti slabik převzatých z chvalozpěvu sv. Jana Křtitele. /V 17.st. k nim přibylo si /.

S vítězstvím křesťanství souvisela i výstavba katedrál a klášterů – vzniklo množství řádů, jejichž příslušníci pouze přijímali almužnu / tzv. žebravé řády – františkánský, dominikánský, karmelitánský či augustiánský/ nebo samy pro sebe produkovaly vše nezbytné ve svém klášterním společenství /benediktini, cisterciáci/. Po celý vrcholný středověk byla benediktinská opatství nejaktivnějšími výrobními středisky - své výrobní znalosti a postupy pak mniši předávali okolnímu obyvatelstvu, což se projevilo v rozvoji zemědělství i řemesel.

Kláštery sehrály i další pozitivní role: v péči o nemocné, sirotky, v péči o vzdělání, v péči o kulturní statky /rukopisy, umělecká díla, hudební nástroje/. Při klášterech vznikaly knihovny, písařské dílny /skriptoria/, v nichž byla opisována díla – středověké knihy se psaly na pergamen, což byla vydělaná oslí, telecí nebo ovčí kůže, od 13. st. znali naši předkové papír, písmena se malovala pavím nebo husím brkem. Začáteční písmena odstavců nebo kapitoly se psávala větší /iniciály/ a bývala zdobená miniaturními kresbami /iluminována/.

Středověká města začala nabývat na významu až ve 12. a 13. st. Na počátku 14. st. byla největším městem Paříž, nejslavnějším a nejbohatším městem byly Benátky /město zrozené z vln/. Největším postrachem středověkých měst byly války, hladomor , požáry a epidemie /snad nejhorší byla epidemie černého moru, která vypukla r. 1348 a která se pak každých deset let vracela až do konce století/. Společnou radostí měst byly slavnosti, karnevaly nebo divadelní představení.

Důležitou roli začalo hrát ve středověku vzdělání. Nejstarší univerzity byly založeny v Bologni /kol.r.1088/ Oxfordu /kol. r. 1150/ a Paříži /1215/. Výuka např. na fakultě umění se dělila na sedm svobodných umění: gramatiku, logiku, rétoriku, aritmetiku, geometrii, hudbu a astronomii. Tato „cesta k moudrosti“ vedla k oběma hlavním oborům – filosofii a teologii.

Ve středověku se rozvinuly dva umělecké slohy románský styl a gotika.

Románský styl

• /z lat romanicus, romanus – římský/ -11.-13.st. – rotundy, baziliky,hrady, silné zdi, mohutné klenby

Gotika

• / z ital gotico – gótský/ - původně sloh barbarských Gótů – hanlivé označení; krásné katedrály- lomené oblouky oken a dveří, křížové klenby, opěrné pilíře

Hrdinské národní eposy

zachovaly se v celé řadě národních literatur, vycházely z antických vzorů

Anglie

Beowulf

• /8.st./ - nejstarší zápis je z roku 1000, veršovaná skladba
• líčí hrdinské skutky gaetského krále Beowulfa, který přemohl obludu Grendela, jež 12 let požírala hodovníky u dánského krále, pak i její matku v podmořské sluji, ale ke stáru zahynul v souboji s ohnivým drakem, který střežil zakletý poklad
• hrůzostrašné výjevy v básni

Francie

Píseň o Rolandovi

• /11. – 12.st./, rukopis objeven 1832
• tématem je slavná bitva v Pyrenejích, kterou vedl r. 778 zadní voj vojska krále Karla Velikého vedený Rolandem proti mnohonásobné přesile
• nepřáteli byli Baskové – v Písni o Rolandovi jsou to pohanští Arabové /Saracéni/, aby výprava mohla být líčena jako hrdinské tažení křesťanů proti nevěřícím
• Roland se udatně bije, odmítne zatroubením na kouzelný roh Olifant přivolat královu pomoc, umírá, stává se vzorem cti a statečnosti

Německo

Píseň o Niebelunzích

• /kol.r.1200/, dílo neznámého autora
• v prvním díle slavný hrdina Siegfried, syn krále od Dolního Rýna, přišel na dvůr burgundských králů ve Wormsu, aby získal za ženu jejich sestru Kriemhildu
• pomáhal zvítězit burgundskému králi nad nepřáteli, pomohl mu získat zámořskou královnu Brunhildu a přemoci její odpor o svatební noci
• tato poslední služba se Siegfriedovi vymstila – Brunhildini bratři jej zavraždili při honu
• v druhém díle se Kriemhilda mstí za smrt svého muže
• provdala se za hunského krále Atilu, dala bratry pozvat na slavnost a při ní celou burgundskou /niebelunskou/ výpravu dala pobít
• sama byla nakonec zabita také

Španělsko

Píseň o Cidovi

• /nejstarší španělská lit.památka/
• Cid byl králem pro falešné obvinění vypovězen do vyhnanství, vyznamenal se v boji proti Maurům, vrátil se pomstít zneuctění svých dcer
• Cid je příkladem křesťanského rytíře- bojuje za svou víru proti nevěřícím, je věrným poddaným, věrným manželem, starostlivým otcem

Rusko

Slovo o pluku Igorově

• / staroruský hrdinský epos – konec 12.století /
• líčí neúspěšné tažení knížete Igora proti kočovnému kmeni Polovců r. 1185

Tisknout