Jiří Wolker /1900-1924/
- narodil se v Prostějově, vystudoval gymnázium
- byl náruživý sokol a skaut /Táborový deník šestnáctiletého Jiřího Wolkera byl vydán knižně/
- byl všestranně nadaný: literárně, hudebně i výtvarně a již jako středoškolák publikoval ve studentských časopisech, po příchodu do Prahy studoval na otcovo přání práva, současně však navštěvoval přednášky na filozofické fakultě
- záhy onemocněl tuberkulózou a ačkoli se léčil v Jugoslávii a ve Vysokých Tatrách, této chorobě roku 1924 podlehl
Host do domu /1921/
- básnická sbírka
- pokorný pohled na svět, láska k lidem, soucit s chudými a trpícími, lyrizace všedního dne a prostých věcí /Poštovní schránka, Věci/ , některé verše jsou chlapecky naivní: „Ach věřte jen, a věřte celou duší, a vírou svou i slunce unesem.“ Především se však v jeho verších projevuje potřeba lidské družnosti: „Svých oken na noc nezastru a neschýlím svou skráň. Snad někdo v noci podá mi sesterskou dlaň.“ Až v závěrečné básni Svatý Kopeček /vliv Apollinairova pásma/ objevuje i bídu a druží se se všemi lidmi toužícími vytvořit spravedlivý svět.
Těžká hodina /1922/
- básnická sbírka
- „Dnes je má těžká hodina. Chlapecké srdce mně zemřelo a sám v rakvi je vynáším,“ píše autor v této sbírce mizí hravá bezprostřednost, soucit vystřídala touha a odhodlání změnit svět, Wolker se ztotožňuje s programem proletářského kolektivismu nejznámějšími jsou jeho sociální balady: Balada o očích topičových, Balada o nenarozeném dítěti, Balada o snu
Wolker se rovněž pokoušel psát dramata a pohádky /O milionáři, který ukradl slunce/
Vtípek
Student vypráví při literatuře: „ Za pomoci princezny, s kterou měl poměr, se mu podařilo uprchnout.“ Ze třídy se ozve: „Jaký poměr?“ Kdosi odpoví: „Slučovací.“
Věděli jste?
image – převažuje anglický způsob psaní, používá se v rodě ženském /nová image/, mužském /nový image, ojediněle i středním /nové image politické strany/, lze skloňovat /image, imagi,imagem,imagí/, častěji však zůstává nesklonné